Mangalice a iberské prase, jaký je mezi nimi hlavní rozdíl?

Druhy mangalice

Rozlišujeme 5 druhů mangalice - světlá/ blond (szöke), černá (fekete), červená (vörös), vlaštovčí/ světlobřichá (fecskehasú) a divoká (vadas). Mangalica byla vyšlechtěna na území dnešního Maďarska a vznikla křížením bakoňského prasete, srbským prasetem šumadinka a divokým prasetem evropským.

Mangalice černá byla nejodolnější vůči chorobám, ale zároveň měla nejhorší reprodukční schopnosti, proto tento druh vyhynul. Křížením černé a světlé však vznikla vlaštovčí, která právě spolu se světlou a červenou jsou současně chované druhy.

Mangalice nejsou prasata vhodná pro velkochovy a už vůbec ne v malých prostorách.

Prasata mangalice žijí až třikrát déle než běžná plemena než jsou vhodná na porážku. Kvalitní maso červené barvy s jemným mramorováním, jenž je tvořeno jemným tukem, je však odměnou, pro kterou se vyplatí čekat. 

Typické znaky mangalice

Znaky mangalice, podle kterých ji poznáte jsou středně dlouhá hlava s ušima, jenž směřují vpřed (obzvláště ve vyšším věku). Řasy, rypák, kopyta a struky jsou vždy černé, stejně jako špička ocásku.

Srst bývá zbarvená od plavé až po tmavou a mívá kudrnatou texturu. Selata jsou běžně pruhovaná.

Chov mangalic a jejich tuk

K chovu i jejich tuku jsme již články psali, ale zastávám názoru, že informací není nikdy příliš a opakování je matka moudrosti. 

Takže mangalice jsou poměrně divoká prasata a proto potřebují výběh, v němž by se pásla (a rochnila v bahně).  Díky pohybu, který jim je takto dopřát, přibývají pomaleji na váze. Tuk má však tímto možnost dostat se i mezi svaly a způsobit kýžené mramorování. Pro více informací, bych vás ráda odkázala na náš starší článek >> Mangalice, Kobe mezi vepřovým <<  

Co se týče tuku, tak mangalice má příznivější složení tuku, než běžná prasata. Jeho tuk je tak kvalitní, že můžeme narazit na články, kde ho srovnávají s tukem ryb. A pokud vás zajímá, jak to je s tím cholesterolem, tak doporučuji tento článek >> Znáte mangalici? Proč se její tuk řadí mezi zdravý? << 

Iberské prase

Podobně jako mangalica, i iberské prase má hustou černou srst. Zatímco mangalice připomíná trochu ovci, iberské prase spíše divočáka. Místo původu tohoto plemene je Pyrenejský poloostrov (Iberian peninsula). Velké problémy nastaly v roce 1960, kdy se rozšířila africká prasečí chřipka a tento druh to zasáhlo.

U iberského prasete je nutné dávat pozor na kvalitu. Španělské šunky, uzené kýty a slaniny z iberského prasete jsou pojem, ale rozhodně není ibérico jako ibérico. 

Tradičně se tato prasata chovala na volném ranči v dubovém lese, kde se pásla a živila se žaludy. Dnes naleznete farmy, kde jsou prasata zavřena a vykrmují se granulemi.

A jak se říká "jste to, co jíte", zde to není výjimkou. Podle různých článků se můžete dočíst, že iberské prase z volného ranče, má zdravější tuk a látky, které se podobají olivovému oleji. Pokud je iberské prase v zavřeném chovu a žere granule a obiloviny, nejsou znát na kvalitě téměř žádné rozdíly s běžnými prasaty.